Sbírka Josefa Polláka
Sbírka Josefa Polláka
Sbírka Josefa Polláka
Prosím, otočte zařízení.
Tato prezentace je určena pouze pro zobrazení na šířku.
Sbírka Josefa Polláka
Upravte poměr stran prohlížeče.
Na příliš širokoúhlém zobrazení nelze prezentaci zobrazit.
Sbírka Josefa Polláka
o projektu O projektu
Tato virtuální výstava, nazvaná Sbírka Josefa Polláka, představuje výsledky mnohaletého výzkumu Centra pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. světové války, věnovanému rozsáhlému depozitu, které uložil v roce 1939 do Uměleckoprůmyslového musea v Praze Josef Pollák ve snaze uchránit rodinnou sbírku před nacisty. Depozitum zde přestálo válku v celistvosti a na základě Pollákovy poslední vůle přešla jeho část po roce 1945 do majetku muzea. Většina však byla rodině navrácena v roce 1948.
Výstava je členěna do dvou okruhů. První přibližuje osudy zámožného židovského velkoobchodníka s textilním zbožím a zakladatele rodinné sbírky Antonína Polláka, jeho manželky Kamily a potomků včetně Josefa, kteří byli po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava stiženi nacistickou perzekucí. Téměř nikdo z nich se nevrátil z koncentračních táborů.
Druhý okruh výstavy se věnuje samotnému výzkumu Centra pro dokumentaci, založenému na porovnání dochovaných písemných pramenů a muzejní evidence s označeními na zadních stranách sbírkových předmětů. Ačkoli byl výzkum časově náročný, vedl k bezpečné identifikaci uměleckých předmětů z původního depozita.
Závěr druhého okruhu je věnován samotným předmětům ze sbírky rodiny Pollákových, které se podařilo tímto způsobem identifikovat. Miniaturní malby, porcelánové a biskvitové plastiky a hodiny sice představují jen velmi malou část sbírky, ale umožňují divákovi, aby si vytvořil představu nejen o jejím charakteru, ale také obecně o pohnuté historii některých předmětů, které se dnes v muzeích a galeriích nacházejí. impressumImpressum
Centrum pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. světové války, o.p.s.
Čs. armády 34/828, 160 00
Praha 6, Česká republika
www.lootedart.cz
info@lootedart.cz
Reprodukované archiválie:
Národní archiv (dále jen NA), Policejní ředitelství Praha II – všeobecná spisovna (dále jen PŘ II), 1931 – 1940, sign. P 2566/3, kart. 9753.
NA, PŘ II, 1941 – 1950, sign. P 2795/4, kart. 8897.
NA, PŘ II, 1941 – 1950, sign. P 2735/2, kart. 8882.
Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Centrum evidence sbírek, depozitum 1164, J. Pollak, Praha X, Kollárova 13. Sammlung des Juden Josef Pollak, Prag; Seznam uměleckých předmětů, které byly dne 9. 1. 1948 vybrány pro Uměleckoprůmyslové museum v Praze, z pozůstalosti p. Josefa Polláka.
Použité multimediální soubory
Miloslav Kabeláč: Mystérium času, Supraphon 1960
Theresienstadt. Ein Dokumentarfilm aus dem jüdischen Siedlungsgebiet (1944)
https://freemusicarchive.org/music/Victor_Herbert_Orchestra/
https://archive.org/details/austrian-march-compilation
https://www.youtube.com/watch?v=AHMDV5HRzz0
https://www.youtube.com/watch?v=h1Pw7xekOcE
https://www.youtube.com/watch?v=P9V6d2Y1WjE
https://pixabay.com/service/license-summary/
poděkováníPoděkování
Výzkum by nebylo možno uskutečnit bez vstřícnosti a pomoci odborníků z Uměleckoprůmyslového musea v Praze.
Děkujeme potomkům Aloisie Hudcové za poskytnutí fotografií, které jsou ve výstavě použity, a nepostradatelné informace o osudech člemů rodiny Pollákových.
Projekt vznikl za finančního přispění Ministerstva kultury České republiky.
Tato virtuální výstava, nazvaná Sbírka Josefa Polláka, představuje výsledky mnohaletého výzkumu Centra pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. světové války, věnovanému rozsáhlému depozitu, které uložil v roce 1939 do Uměleckoprůmyslového musea v Praze Josef Pollák ve snaze uchránit rodinnou sbírku před nacisty. Depozitum zde přestálo válku v celistvosti a na základě Pollákovy poslední vůle přešla jeho část po roce 1945 do majetku muzea. Většina však byla rodině navrácena v roce 1948.
Výstava je členěna do dvou okruhů. První přibližuje osudy zámožného židovského velkoobchodníka s textilním zbožím a zakladatele rodinné sbírky Antonína Polláka, jeho manželky Kamily a potomků včetně Josefa, kteří byli po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava stiženi nacistickou perzekucí. Téměř nikdo z nich se nevrátil z koncentračních táborů.
Druhý okruh výstavy se věnuje samotnému výzkumu Centra pro dokumentaci, založenému na porovnání dochovaných písemných pramenů a muzejní evidence s označeními na zadních stranách sbírkových předmětů. Ačkoli byl výzkum časově náročný, vedl k bezpečné identifikaci uměleckých předmětů z původního depozita.
Závěr druhého okruhu je věnován samotným předmětům ze sbírky rodiny Pollákových, které se podařilo tímto způsobem identifikovat. Miniaturní malby, porcelánové a biskvitové plastiky a hodiny sice představují jen velmi malou část sbírky, ale umožňují divákovi, aby si vytvořil představu nejen o jejím charakteru, ale také obecně o pohnuté historii některých předmětů, které se dnes v muzeích a galeriích nacházejí. impressumImpressum
Centrum pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. světové války, o.p.s.
Čs. armády 34/828, 160 00
Praha 6, Česká republika
www.lootedart.cz
info@lootedart.cz
Reprodukované archiválie:
Národní archiv (dále jen NA), Policejní ředitelství Praha II – všeobecná spisovna (dále jen PŘ II), 1931 – 1940, sign. P 2566/3, kart. 9753.
NA, PŘ II, 1941 – 1950, sign. P 2795/4, kart. 8897.
NA, PŘ II, 1941 – 1950, sign. P 2735/2, kart. 8882.
Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Centrum evidence sbírek, depozitum 1164, J. Pollak, Praha X, Kollárova 13. Sammlung des Juden Josef Pollak, Prag; Seznam uměleckých předmětů, které byly dne 9. 1. 1948 vybrány pro Uměleckoprůmyslové museum v Praze, z pozůstalosti p. Josefa Polláka.
Použité multimediální soubory
Miloslav Kabeláč: Mystérium času, Supraphon 1960
Theresienstadt. Ein Dokumentarfilm aus dem jüdischen Siedlungsgebiet (1944)
https://freemusicarchive.org/music/Victor_Herbert_Orchestra/
https://archive.org/details/austrian-march-compilation
https://www.youtube.com/watch?v=AHMDV5HRzz0
https://www.youtube.com/watch?v=h1Pw7xekOcE
https://www.youtube.com/watch?v=P9V6d2Y1WjE
https://pixabay.com/service/license-summary/
poděkováníPoděkování
Výzkum by nebylo možno uskutečnit bez vstřícnosti a pomoci odborníků z Uměleckoprůmyslového musea v Praze.
Děkujeme potomkům Aloisie Hudcové za poskytnutí fotografií, které jsou ve výstavě použity, a nepostradatelné informace o osudech člemů rodiny Pollákových.
Projekt vznikl za finančního přispění Ministerstva kultury České republiky.
Osudy rodiny Pollákových
Karlínská synagogaKarlínská synagoga ve Vítkově ulici 243/13 byla postavena v letech 1857–1861 v novorománském slohu s maurskými prvky. Sloužila tehdejší početné a zámožné židovské komunitě, která tvořila významnou část obyvatelstva tehdejšího Karlína. V roce 1890 žilo v Karlíně přes 1 200 osob židovského vyznání, což představovalo 14 % populace. Do roku 1921 se tento počet dokonce zdvojnásobil.
Stavba byla orientována východním průčelím do ulice, kde se nacházel slepý portál s pilastry a kruhovými okny. Ve štítu byly umístěny desky Desatera, po stranách stály brány vedoucí na dvůr – odtud byl přístup do předsíně i ke schodišti na ženskou galerii.
V roce 1898 byl za synagogou postaven patrový domek sloužící jako kancelář a sídlo krajského rabína. Počátkem 20. století byl rozšířen o přízemní zimní modlitebnu.
Významnou osobností byl rabín dr. Isidor Hirsch, který v Karlíně působil až do roku 1939. Je autorem českého překladu hebrejských modliteb a spolupřekladatelem prvního rabínského překladu Pěti knih Mojžíšových do češtiny.
Po druhé světové válce však židovská obec nebyla obnovena – většina jejích členů zahynula během holokaustu. V roce 1950 byla synagoga prodána Církvi československé husitské, která budovu upravila pro své potřeby. Byly provedeny rozsáhlé stavební úpravy: vznikl nový vstup z ulice, odstraněna ženská galerie a na východní straně sálu byl instalován kůr s varhanami. Významnou výzdobou interiéru se stala nástěnná malba akademického malíře Cyrila Chramosty Jan Žižka s Janem Rokycanou sjednávají mír na Špitálském poli.
Synagoga slouží Církvi československé husitské dodnes, zároveň zde působí i Korejská církev v Praze. V budově bývalého rabinátu se nachází farní úřad karlínského husitského sboru.
Oběti karlínské židovské obce a památku rabína Isidora Hirsche dnes připomínají dvě pamětní desky na průčelí synagogy.
Kamila Polláková Zatímco Antonín Pollák byl synem řezníka z Hloubětína, jeho manželka Kamila, rozená Wagnerová, pocházela z rodiny obchodníka z Hořepníku poblíž Pelhřimova. Rodina již před jejím narozením přesídlila do Prahy na Staré Město. Po svatbě s Antonínem Pollákem se Kamila Polláková stala spolumajitelkou činžovních domů v Kollárově, Týnské a vily v Roztokách u Prahy.
C. a k. komerční rada(císařský a královský komerční rada, německy k. u. k. Kommerzialrat) byl čestný titul, který v období Rakousko-Uherska (1867–1918) uděloval císař a král významným podnikatelům a obchodníkům. Titul představoval společenské uznání a ocenění zásluh jednotlivců, kteří významně přispěli k rozvoji obchodu, průmyslu či hospodářství monarchie.
Držitel tohoto titulu neměl žádné politické pravomoci ani úřední funkce. Jednalo se pouze o prestižní označení, které podtrhovalo společenský význam, obchodní úspěchy a morální bezúhonnost dané osoby. Dnes se tento titul používá už jen v historických textech nebo jako označení osobností tehdejší doby.
Cenzor Bankovního úřadu ministerstva financí a Národní banky československé byla funkce vykonávaná v období první Československé republiky (1918–1939). Cenzoři představovali kontrolní a dozorčí orgán, který měl za úkol dohlížet na činnost banky, kontrolovat její hospodaření, správnost účetnictví, a především zajišťovat, aby banka jednala v souladu se zákony a předpisy. Cenzoři byli jmenováni vládou nebo příslušným ministerstvem, jejich role odpovídala dnešním členům dozorčí rady či revizním auditorům. Přestože neměli přímou výkonnou pravomoc, jejich zprávy a doporučení měly významný vliv na rozhodování bankovních a finančních institucí, včetně Národní banky československé jako centrální banky státu. Rozhodčí soudce na pražské burze byl odborník pověřený řešením sporů mezi účastníky burzovního obchodování, zejména v oblasti cenných papírů, komodit a finančních kontraktů. Jeho úkolem bylo nezávisle, nestranně a odborně rozhodovat spory vzniklé z obchodních vztahů uzavíraných na burze, bez nutnosti obracet se na běžné soudy. Tato funkce byla součástí činnosti rozhodčího (arbitrážního) soudu při pražské burze, který poskytoval rychlé a specializované řešení obchodních konfliktů. Rozhodčí soudce byl zpravidla odborně způsobilý právník nebo ekonom s hlubokou znalostí burzovního práva a praxe. Jeho rozhodnutí mělo právní váhu a bylo závazné pro obě strany sporu.
Člen ředitelstva První české zajišťovací banky byla funkce představující člena statutárního orgánu této významné finanční instituce. Ředitelstvo banky bylo zodpovědné za strategické řízení, přijímání důležitých rozhodnutí, správu aktiv, dozor nad finančními operacemi a zabezpečení řádného chodu banky.Funkce člena ředitelstva byla prestižní a obvykle ji zastávali zkušení odborníci z oblasti financí a bankovnictví, kteří měli důvěru akcionářů banky. Členové ředitelstva se také podíleli na formulaci obchodní politiky a reprezentaci banky při jednání s partnery, úřady a veřejností. Dnes odpovídá tato funkce členům představenstva nebo správní rady v moderních finančních institucích.
Čestný předseda svazu velkoobchodníků textilním zbožím je titul nebo funkce udělovaná významným osobnostem, které se dlouhodobě zasloužily o rozvoj obchodu s textilním zbožím, obvykle po ukončení jejich aktivní činnosti. Tato pozice je neplacená, reprezentativní a symbolická. Její držitel nemá zpravidla žádné výkonné povinnosti, ale zastává čestnou roli, která vyjadřuje uznání a respekt vůči jeho dosavadní práci a zásluhám.Titul čestného předsedy obvykle uděluje příslušná profesní nebo obchodní organizace, v tomto případě Svaz velkoobchodníků textilním zbožím, jako poděkování za mimořádný přínos odvětví a za osobní angažovanost v jeho rozvoji, případně i za reprezentaci oboru vůči veřejnosti či státním institucím.
Týnská č. p. 632 Původně gotický dům „U tří ořechů“ nebo také „U tří ořešáků“ se nachází ve východní části Týnské ulice. Je zmiňovaný již od roku 1402. V roce 1940 bylo vlastnické právo vloženo z poloviny na Kamilu Pollákovou a z druhé na jejího syna Josefa.
Dům byl převeden na základě kupní smlouvy z 24. února 1941 na Vystěhovalecký fond pro Čechy a Moravu. Kamila Polláková restituovala dům 25. ledna 1946. Dům vlastní potomci Aloisie Hudcové, rodina nechala před dům umístit Stolperstein na památku Josefa Polláka.
Kollárova č. p. 276 Dům v Kollárově ulici náležel rodině Pollákových od r. 1910 až do 8. března 1941, kdy dům museli Kamila a Josef Pollákovi převést na Vystěhovalecký fond pro Čechy a Moravu. Po osvobození získala 13. prosince 1945 dům zpět Kamila Polláková. V padesátých letech byl dům znárodněn.
Vila č. p. 16 v Tichém údolí (Roztoky u Prahy)Vila s přilehlým domkem čp. 16 a 93 se nachází v Tichém údolí v Roztokách u Prahy, tehdy oblíbeném letovisku pražské vyšší střední třídy. Ještě v roce 1941 vlastnili vilu po čtvrtinách Kamila Polláková, její syn Josef a dvě vnučky. 13. července 1942 byla převedena na Vystěhovalecký fond pro Čechy a Moravu. Toto datum je rovněž dnem transportu Kamily Pollákové do Terezína, kam již před ní byli deportováni ostatní majitelé vily.
Společnost vlasteneckých přátel umění v Čechách a Krasoumná jednota pro Čechy Společnost vlasteneckých přátel umění v Čechách a Krasoumná jednota pro Čechy výrazně ovlivnily vývoj české výtvarné kultury v 19. století. Obě sehrály roli při utváření umělecké infrastruktury, podpoře českých umělců a formování kulturní identity národa.
Společnost vlasteneckých přátel umění v Čechách byla založena roku 1796 v Praze osvícenskými šlechtici (např. hrabě František Antonín Špork) a měšťany, kteří si kladli za cíl rozvíjet výtvarné umění v českých zemích. Hlavním počinem Společnosti bylo založení Akademie výtvarných umění v Praze v roce 1799, což byla první instituce svého druhu na území habsburské monarchie. Kromě výuky umělců Společnost shromažďovala umělecká díla a zpřístupňovala je veřejnosti, čímž vytvořila základ budoucích sbírek Národní galerie v Praze.
V roce 1835 vznikla v Praze Krasoumná jednota pro Čechy, která navázala na tradice Společnosti, ale zároveň reagovala na nové společenské potřeby. Zatímco Společnost byla více zaměřena na institucionální a vzdělávací činnost, Krasoumná jednota byla spolkem občanského typu, který kladl důraz na podporu současného výtvarného umění a přímou pomoc žijícím českým umělcům. Pořádala pravidelné výstavy, často spojené s prodejem vystavených děl, organizovala sbírky a zajišťovala stipendia. Jejím cílem bylo nejen propagovat výtvarné umění, ale také rozvíjet vkus široké veřejnosti a posilovat národní vědomí prostřednictvím umělecké tvorby. Mnoho významných českých umělců 19. století – jako Josef Mánes, Mikoláš Aleš či Václav Brožík – vděčilo za svůj rozvoj právě podpoře Krasoumné jednoty.
Sbírky, které tyto instituce nashromáždily, se staly základem Národní galerie v Praze, a Akademie výtvarných umění stále funguje jako prestižní umělecká škola.
Kamila Polláková Zatímco Antonín Pollák byl synem řezníka z Hloubětína, jeho manželka Kamila, rozená Wagnerová, pocházela z rodiny obchodníka z Hořepníku poblíž Pelhřimova. Rodina již před jejím narozením přesídlila do Prahy na Staré Město. Po svatbě s Antonínem Pollákem se Kamila Polláková stala spolumajitelkou činžovních domů v Kollárově, Týnské a vily v Roztokách u Prahy.
Zdenka PollákováManžel Zdenky Pollákové Alfred Gintz pocházel z Bělé pod Bezdězem a po svatbě (1921) se manželé přestěhovali na Malou Stranu. Jejich starší dcera Věra (1922–1943) a mladší Jana (1927–1943) neměly po nástupu nacistického režimu možnost dokončit své vzdělání. Alfred Gintz se ještě v roce 1939 spolu s dcerami nechal pokřtít, ale registracím židovského obyvatelstva neunikli. V červnu 1942 byli všichni deportováni do Terezína, kde v únoru 1943 Jana zemřela na břišní tyfus. Věra byla deportována 6. září 1943 do „rodinného“ tábora v Osvětimi, její otec ji následoval 18. prosince. Zde jejich stopa mizí. Je pravděpodobné, že byli zavražděni v plynových komorách, Věra 8. března a Alfred při likvidaci „rodinného“ tábora 10. – 12. června 1944.
Karel HerainKarel Vladimír Herain (1890–1953) byl historik umění a výtvarný kritik, od roku 1934 do března 1948 ředitel UPM, kde od r. 1919 působil jako asistent a odborný pracovník. Zároveň byl po r. 1920 členem a místopředsedou Svazu československého díla a zastával funkci tajemníka Klubu Za starou Prahu (1916–1926) a rovněž byl členem redakce časopisů Tvar a Věci a lidé.
Treuhandstelle
Treuhandstelle byla oddělením, zřízeném při židovské obci z příkazu Ústředny pro židovské vystěhovalectví současně se začátkem deportací 13. října 1941. Spravovala veškerý majetek deportovaných od předmětů denní potřeby až po umělecké sbírky. Disponovala skladišti, která zřídila v bývalých synagogách a dalších objektech z bývalého židovského majetku. Byla přísně kontrolována zaměstnanci Ústředny, protože majetek deportovaných se stal říšským vlastnictvím. Mnoho předmětů bylo následně rozprodáno, některé kusy muzeální hodnoty byly předány jako depozita protektorátním sbírkotvorným institucím.
Treuhandstelle byla oddělením, zřízeném při židovské obci z příkazu Ústředny pro židovské vystěhovalectví současně se začátkem deportací 13. října 1941. Spravovala veškerý majetek deportovaných od předmětů denní potřeby až po umělecké sbírky. Disponovala skladišti, která zřídila v bývalých synagogách a dalších objektech z bývalého židovského majetku. Byla přísně kontrolována zaměstnanci Ústředny, protože majetek deportovaných se stal říšským vlastnictvím. Mnoho předmětů bylo následně rozprodáno, některé kusy muzeální hodnoty byly předány jako depozita protektorátním sbírkotvorným institucím.
Depozitum v Národní galerii
Pollákovo depozitum v Národní galerii obsahovalo 37 uměleckých předmětů, zejména olejomalby a kresby českých a zahraničních mistrů a dvě plastiky. V červnu 1942 bylo ovšem 20 položek z depozita nacisty rozprodáno a zavlečeno neznámo kam.
Pollákovo depozitum v Národní galerii obsahovalo 37 uměleckých předmětů, zejména olejomalby a kresby českých a zahraničních mistrů a dvě plastiky. V červnu 1942 bylo ovšem 20 položek z depozita nacisty rozprodáno a zavlečeno neznámo kam.
Manželství Josefa Polláka
Josef Pollák byl třikrát ženatý, ovšem ani jeden ze sňatků neměl dlouhého trvání. Na rozdíl od svých rodičů, kteří se brali v synagoze, uzavřel Josef Pollák všechny sňatky na magistrátním úřadě a žádná z jeho manželek nebyla židovského vyznání. Tato skutečnost odpovídala asimilaci židovského obyvatelstva a nárůstu mezikonfesních sňatků v období první republiky, zejména na západě země a ve velkých městech.
Se svou třetí manželkou, Veronikou Michálkovou (nar. 1916) z Plzně, se Josef Pollák oženil v listopadu 1939. Narodila se jim dcera Zdenka (1940–1941), avšak v září 1940 se manželé rozvedli, zřejmě aby dítě ochránili před nacistickou perzekucí.
Na základě vyhlášky policejního ředitelství z 23. ledna 1941 odevzdal Josef Pollák jakožto Žid svůj řidičský průkaz. V dubnu téhož roku musel zaplatit pokutu 3000 K, protože si nevyzvedl ve stanovené lhůtě novou občanskou legitimaci s písmenem J. V policejním protokolu je uváděn jako „rozloučený, rok starou dceru, majetný (asi K 300000,-), t. č. bez výdělku a žije z kapitálu.“
Zdenka Polláková zemřela v prosinci 1941.
Josef Pollák byl třikrát ženatý, ovšem ani jeden ze sňatků neměl dlouhého trvání. Na rozdíl od svých rodičů, kteří se brali v synagoze, uzavřel Josef Pollák všechny sňatky na magistrátním úřadě a žádná z jeho manželek nebyla židovského vyznání. Tato skutečnost odpovídala asimilaci židovského obyvatelstva a nárůstu mezikonfesních sňatků v období první republiky, zejména na západě země a ve velkých městech.
Se svou třetí manželkou, Veronikou Michálkovou (nar. 1916) z Plzně, se Josef Pollák oženil v listopadu 1939. Narodila se jim dcera Zdenka (1940–1941), avšak v září 1940 se manželé rozvedli, zřejmě aby dítě ochránili před nacistickou perzekucí.
Na základě vyhlášky policejního ředitelství z 23. ledna 1941 odevzdal Josef Pollák jakožto Žid svůj řidičský průkaz. V dubnu téhož roku musel zaplatit pokutu 3000 K, protože si nevyzvedl ve stanovené lhůtě novou občanskou legitimaci s písmenem J. V policejním protokolu je uváděn jako „rozloučený, rok starou dceru, majetný (asi K 300000,-), t. č. bez výdělku a žije z kapitálu.“
Zdenka Polláková zemřela v prosinci 1941.
Vystěhovalecký fond, spravující majetek Ústředny pro židovské vystěhovalectvíAuswanderungsfond für Böhmen und Mähren byl veřejným právním fondem a nositelem jmění Ústředny pro židovské vystěhovalectví (Zentralstelle für jüdische Auswanderung), původně zřízeným pro převod majetku zrušených židovských náboženských obcí a jiných židovských spolků a organizací dle nařízení říšského protektora, které vstoupilo v platnost 10. března 1940. Později na něj byl také převáděn majetek deportovaných.
Transport V
Transport V z Prahy do Terezína byl čtrnáctým transportem Židů z Protektorátu Čechy a Morava do ghetta Terezín během druhé světové války. Transport V vyjel z pražského nádraží Bubny 30. ledna 1942 a vezl 1 002 židovských vězňů. Konce války se dožilo pouze 93 deportovaných.
Podzimní transporty Podzimní transporty z roku 1944 představovaly poslední vlnu hromadných deportací z Terezína do Osvětimi. Tyto transporty měly eliminovat riziko povstání vězňů ghetta a zároveň umlčet všechny potenciální svědky nacistických zločinů. Do podzimních transportů byli zařazeni téměř všichni bývalí i současní členové Rady starších, vězni ve vysokých funkcích správy ghetta, bývalí funkcionáři českých, německých i rakouských židovských organizací, představitelé uměleckého života a další nepohodlné prominentní osobnosti. Mezi 28. zářím a 28. říjnem 1944 opustilo terezínské ghetto 18 402 vězňů v 11 transportech. Z nich přežilo pouhých 1570 vězňů.
Poválečné restituce Na základě Pollákovy poslední vůle měly Národní galerie, Uměleckoprůmyslové museum v Praze a Muzeum hlavního města Prahy získat ty umělecké předměty z jeho sbírky, které si vyberou za účelem trvalého vystavování. Kamila Polláková ovšem prohlásila značnou část obou depozit za svůj majetek a po poměrně složitých vyjednáváních během roku 1948 spolu s Aloisií Hudcovou většinu sbírky restituovala.
Galerie získala 9 obrazů a soubor kreseb a grafických listů z depozita v Uměleckoprůmyslovém museu a 7 uměleckých předmětů z depozita v galerii.
Uměleckoprůmyslové museum získalo z depozita, které spravovalo, 112 položek a Muzeu hlavního města Prahy bylo předáno z tohoto depozita 12 uměleckých předmětů.
Všechny zobrazené předměty jsou ve správě Uměleckoprůmyslového musea v Praze.
Sammlung 288
1164/288 – depozitní číslo
32844 – inventární číslo UPM
Ježíšek s dárky
porcelán
vtlačena značka: TK, 856, 70
Klášterec, 1856
Sammlung 211
32849 – inventární číslo UPM
razítko Davidovy hvězdy – značka Antonína Polláka
Stojící dívka v kloboučku, prstem si podpírající
bradu
porcelán
vtlačena značka: PRAG
Praha, kolem 1850
Sammlung 237
1164/237 – depozitní číslo
220 – starší číslování depozita
32851 – inventární číslo UPM
razítko Davidovy hvězdy – značka Antonína Polláka
Dáma se dvěma tvářemi –
„Mládí a stáří“
porcelán
vtlačena značka: AICH 20
Dubí, kolem 1850
Sammlung 257
1164/257 – depozitní číslo
32855 – inventární číslo UPM
razítko Davidovy hvězdy – značka Antonína Polláka
Kyrysník z třicetileté války
vpředu na podstavci v oválném štítku zlatý nápis:
Kürassier Off. 1620–1650
biskvit
vtlačena značka: úl, 859, 33
Vídeň, 1859
Sammlung 63
1164/63 – depozitní číslo
Hlavička dýmky s poprsím dámy ve žlutém šatě
s kožešinou
porcelán
neznačeno
Čechy, konec 19. století
Sammlung 697
1164/697 – depozitní číslo
33411 – inventární číslo UPM
Busta Radeckého
na zkoseném poprsí vpředu vtlačen nápis: RADETZKY
biskvit
vtlačena značka: K&C PRAG
Praha, kolem 1850
Sammlung 746
1164/746 – depozitní číslo
Hodiny barokní skříňkové
hnědě mořené leštěné dřevo, dřevěný a mosazný, zlacený detail
hodinář Johan Michael Putz
Čechy, poslední čtvrtina 18. století
Sammlung 67
1164/67 – depozitní číslo
32907 – inventární číslo UPM
Podobizna dámy v černém šatě, sedící u stolku
miniatura na porcelánu
nesignováno, vtlačeno: orel, S, 4
Berlín, kolem 1830–1840
Sammlung 140
1164/140 – depozitní číslo
32908 – inventární číslo UPM
Johann Zachariáš Quast
Podobizna sedícího chlapce s puškou
miniatura na porcelánu
v koženém, tlačeným vlysem zdobeném pouzdře s chlopněmi
signováno vpravo dole: I. Quast 1851
Čechy, 1851
Sammlung 3
1164/3 – depozitní číslo
32913 – inventární číslo UPM
Patricius Kittner
Podobizna mladého muže ve fraku
miniatura na slonovině
v obdélném mosazném rámečku s reliéfním ornamentem
signováno vpravo dole: Pt. Kittner 1841
Brno, 1841
Sammlung 129
1164/129 – depozitní číslo
32914 – inventární číslo UPM
Robert Theer
Podobizna mladé dámy v kostkovaných šatech
miniatura na slonovině
oválná miniatura, rámována úzkou mosaznou obroučkou a vsazena do obdélného modrého sametového rámečku
signováno: Robert Theer, Wien 1859
Vídeň, 1859
Sammlung 17
61435 – inventární číslo UPM
razítko Davidovy hvězdy – značka Antonína Polláka
Jan Zachariáš Quast
Poprsí starší ženy v krajkovém čepci
miniatura na porcelánu
oválná miniatura, rámována proužkem žlutého kovu, pasparta
z tmavě červeného sametu, rámeček z tmavě červené lepenky
s vtlačeným zlaceným ornamentem
pod miniaturou kovový štítek s nápisem: J. Z. Quast
nesignováno
Čechy, kolem 1850
© 2025 Sbírka Josefa Polláka